Válka vlků

Král Boiohema v Augustově době se jmenoval Marobod, měl nejvyšší římské vzdělání a nemohl být barbarem. Nebyl poražen v žádné bitvě, a přesto o něm král Armin tvrdil, že je zbabělec. Ovládal kmenovou říši od jihu Čech až k Severnímu moři, ale nikdy nezaútočil na římské impérium. Přátelství pro něj znamenalo víc než moc a sláva. Osobní štěstí nepovažoval za slabost. Tento muž skutečně žil — nejprve na císařském Palatinu, pak si vybudoval městské centrum ve Stradoně na řece Berounce a zbytek života strávil v římském azylu v Ravenně. O něm je román Válka vlků.

Román Válka vlků volně navazuje na knihu Chyť vlka za uši, odehrávající se v Římě. Odtud se Marobod se na příkaz Augusta vypravil do Boiohema, které bylo jeho dědictvím. Bohatou zemi Bójů, dnešní Čechy, našel rozvrácenou kmenovými válkami. Marobodovi se však podařil zázrak. Vytvořil novou správu země po vzoru Římanů, obnovil cesty, obchod, výrobu železa a zbraní, těžbu zlata a vojensky své království sjednotil a zajistil mu bezpečnost. Na jeho území se ochotně vracely původní bójské rody, které během kmenových válek odešly do přelidněného Podunají, a s nimi kmeny Rakatů a Kampů. Boiohemum se zalidňovalo Markomany, kteří prchali od západu před Římany, a otroky z území římské říše. V Marobodově království nelezli svobodu a současně civilizaci. Otec Maroboda byl král Markomanů a jeho matka byla královnou Boiohema. Všichni ho uznávali za přirozeného vládce střední Evropy. Přidali se k němu Langobardi, kteří sídlili podél Labe až k Severnímu moři. Marobodovo království se tak dostalo mezi dva nesmiřitelné světy. V Bohemii začínají někteří kmenoví náčelníci a druidové svému králi vyčítat, že je Říman, že touží po moci, a v římském Senátu naopak vyvolal Marobod zděšení, že vytvořil říši sahající od Alp až k Severnímu moři, kam se marně snažily proniknout římské legie. Senát proti němu vyslal armádu vedenou Tiberiem, ale zkušený Marobod s ním uzavřel mír. Tím si však znepřátelil Armina, který bojoval proti římským legiím všude, kde mohl. K bitvě s Arminem vytáhl Marobod k dnešním Drážďanům, a přestože zvítězil, vzbouřené bojové družiny mu doma vypálily jeho královské sídlo na Stradoně. Bohemie se opět ocitla na pokraji kmenové války. Marobod využil své římské právo na azyl a usadil se v Ravenně. Válečné události a nespočet vítězných bitev připravily Maroboda o naději na osobní štěstí. Vždyť musel bojovat i proti těm, které měl rád. Podle Armina byl zbabělec, který se bál další bitvy, podle Římanů měl bojovat až do konce. Jedině Tiberiův syn Drusus jako Marobodův přítel věděl, že z osobních i náboženských důvodů považoval za špatné zničit vlastní zemi jenom proto, aby dosáhl vítězství a byl slavný. Považoval to za barbarské a současně příliš římské. Možná teprve dnešní doba jeho činy pochopí lépe.