Takto si představuji jeden den v životě strýce J.: Ráno kolem půl páté jde osm minut v lovecké parce, v zimě s čepicí, v létě bez ní, k blízkému nádraží v Bad Nauheimu, kde tehdy byly u přepážek dvě pokladní a vlaky jezdily přesně podle jízdního řádu. Káva se pije z porcelánového šálku a do kiosku nevcházíte jako dnes, což znamená, že pornografický sešit si můžete prohlédnout jen tehdy, když si ho vyžádáte u prodavače.