Pořád se dívá

Po delší době jsem dostala chuť na knížku, která se odehrává v mém oblíbeném prostředí - tedy v psychiatrické léčebně, v blázinci! A tak mi pod ruku přišlo Pořád se dívá. Autorka pro mě neznámá, i když jsem o ní už před tím nejednou slyšela. Ale nějak jsme se prostě minuly - až do teď! Do chvíle, kdy jsem otevřela knihu a zavřela ji až po dočtení!

Ano, je to strhující příběh. Ať si kdo chce, říká, co chce, Pořád se dívá je opravdu napínavá věc. Jasně, asi tak do půlky knihy pochybujete, jestli je to vůbec thriller, ale pak se to rozjede. Znáte to, čím pomalejší předehra, o to pak grandióznější vyvrcholení. Autorka mistrně pracuje s napětím, které ve čtenáři dmýchá jen malými, pomalými krůčky - které vás pak stejně zadupou.

Pořád se dívá je ale celkově netradičnější - není tolik o mase, jako spíš o psychologické rovině. O takové psychologické rovině, která vás prostě odrovná - a vy se budete cítit jako jeden z chovanců. Děj je vláčnější, přesto napínavý a překvapivý – všechno je to jen hra s psychikou.

Já osobně jsem si pak nejvíc užívala hlavní hrdinku. Je tedy pravda, že ze začátku se mi zdála jako pěkná kráva. Když se ale pak začal postupně odkrývat její životní příběh, změnila jsem názor a oblíbila si ji. A nejen ji, jsou tu i jiné postavy, které za to stojí. Žádná totiž není plochá a černobílá - celý příběh je vlastně hodně realistický. A to je jeho největší a nejúčinnější zbraň. Připadá vám to jako doopravdy.

Na Pořád se dívá jsem četla smíšené názory, já jsem ale nadmíru spokojená - možná je to tím, že jsem nečetla od autorky nic jiného. No ať tak nebo tak, u mě kniha zabodovala.