Pád Cařihradu

Mika Waltari dokáže popsat nejobyčejnější, ale i ty nejvznešenější pocity člověka, tady se vyřádil nejen na lásce, ale i na hrdosti, cti a lásce k vlasti. Zkrátka je to kouzelník slova. Věřím, že načíst tuto knihu muselo být velice náročné, protože neustálé výlevy smutků a žalů by mohly v načtené formě působit kýčovitě. Jaroslav Plesl ale (nejen) tyto situace dokázal zvládnout na výbornou a díky jeho interpretaci se stala audiokniha jedinečným posluchačským zážitkem. A ani Stanislav Zindulka nezůstal pozadu - závěr v jeho podání je příjemným završením tohoto zajímavého historického příběhu.

Velkolepý pád velkolepého města, které po 1000 let vládlo světu pod křesťnaskou vlajkou. JE to opravdu napínavá kniha, cítíte jak město naposledy vydechne než je pohlceno Islámem. Až si říkám jak Waltari dokáže s takovou lehkostí prostupovat do takových dějin tolika národů a historických období, má nejkvaltinější historické romány jaké jsem kdy četla, bez moudrých králů a špatných zloduchů jak to v kýčovitých knihách bývá. Rozhodně jsou jeho knihy psané pro náročnější čtenáře ale má je rád každý.

K této knize jsem se dlouho odhodlávala. Po Šťastné hvězdě to bylo vážně sousto. Její 'první díl' Temný anděl byl místy až nečtitelný. Tolik informací o církevních disputacích mezi Západní a Východní křesťanskou církví, kdy hlavní hrdina působí jen jako zapisovatel/písař událostí, kterých se tiše účastní....... jakmile překousnete tuhle knihu, potom Pád Cařihradu už tolik nebolí. Sice se mi moc nelíbil nádech patosu v samém závěru a typicky Waltarovské - hlavní hrdina je vlastně zapomenutý příbuzný krále/sultána/faraona, ale i tak se kniha četla jedním dechem.