Hemingwayové: Skrytá tvář jedné rodiny

(...) Žárlivost až za hrob provázela i život Gregoryho H. Hemingwaye, syna slavného spisovatele a vášnivého lovce. A rovněž otce Johna Hemingwaye, který se rozhodl vypovědět o rozkladu vztahů nejbližších příbuzných v životopisné knize Hemingwayové, skrytá tvář jedné rodiny. (...) Nejde o román, ale o rodinnou "literaturu faktu". Poutavý příběh to nicméně je.

(...) John Hemingway je vystudovaný historik a příběh svých podivínských, nešťastných, nemocných příbuzných a jejich pochroumaných rodinných pout začal psát až po otcově smrti. Učinil tak citlivě, s láskou a pietou, a k veřejnému praní špinavého prádla sáhne až v závěru, kdy dědečkovu čtvrtou ženu Mary tvrdě obviní z prospěchářství a docela absurdně i ze zprostředkování dědovy smrti (aniž mohl tušit, jak se věci skutečně udály; Ernest se zastřelil, když bylo Johnovi jedenáct měsíců) (...) John Hemingway demonstruje, jak určující je pro osud člověka rodinné zázemí v raném dětství nebo jak šílené a nečekané věci se dějí i v sebeslavnějších rodinách.

Nejmladší ze tří synů slavného Ernesta Hemingwaye se jmenoval Gregory, byl transsexuál a trpěl depresemi. Po celý život postrádal otce, který si tolik přál mít dceru, nesmířil se s jejich vztahem ani se spisovatelovým dobrovolným odchodem z tohoto světa. Jeho syn John svého otce miloval, a když začal odrůstat, zhoubný vliv dědečkovy povahy na celou rodinu si uvědomoval. (...) Napsal ho šest let po Gregoryho smrti a knihu mu věnoval. Nejsou to jen vzpomínky, ale svébytný literární tvar, příběh plný lásky k otci a loajality k rodině. John netouží po senzaci, mezi řádky prosvítá hmatatelný smutek, jako by být Hemingwayem bylo spíš prokletí než požehnání.