Porozumění je především dialog
Autor: Jiří Lojín
Ještě stále nejsme jako národ zvyklí žít po boku lidí jiných kultur. Po dlouhou dobu jsme byli uměle izolovaní, překlenout ji není v silách jedné generace. Přesto si nemyslím, že by Češi byli tak xenofobní, jak se nám bůhví proč snaží vtloukat do hlavy média. Porozumění není otázka jednostranného přístupu, jde především o dialog a vzájemnou ochotu přizpůsobit své myšlení. Hodně lidí má pocit, že o porozumění může mluvit, ale je lépe naslouchat těm, jež mají zkušenosti. V tomto ohledu se vyplatí zalistovat knihou Blanky Kubešové Nevěsta z Filipín, země tajemných sil a duchů.
This is a true story, prohlašuje autorka spolu se svou hrdinkou Arlene. Není důvod zkoumat, zda Jerry, bratr druhé hrdinky Jenky, je skutečně bratr autorky, na smyslu příběhu se nic nemění, vrhněme se rovnou do děje. Jerry si do Česka přiváží filipínskou dívku, chce se s ní oženit, aby si ji poté mohl odvést do Ameriky, kde trvale žije. Poněkud komplikovaný postup si vynutily okolnosti. Arlene a Jenka si k sobě nacházejí cestu velmi těžce, jedním z důvodů jsou naprosto rozdílná prostředí, z nichž pocházejí. Obvykle se tyto rozdíly nazývají „kulturními“, to je ovšem pouhá fráze, která se skutečnosti ani náhodou nepřibližuje. Čech, neustále skuhrající, stěžující si na těžkosti života v současné demokracii, by pravděpodobně utrpěl kulturní šok, ocitl-li by se v Arlenině rodišti.
Jenka má ještě jeden důvod, proč se k Arlene chová rezervovaně - její manžel ji opustil kvůli mladé Asiatce, proto podvědomě vnímá Arlene jako soupeřku, přestože jde o dívku jejího bratra. Příjezd Jerryho s nastávající manželkou lze chápat jako vpád do soukromí, do zažitých pořádků. Jerry Jenku úkoluje s lehkou arogancí dominantního sourozence, nehledí na to, že jí nemusí být po chuti hledat cestu k porozumění s cizinkou.
Autorka měla vzácnou příležitost být v blízkosti procesu rodícího se vztahu mezi lidmi z odlišných prostředí a osvědčila se jako výborná pozorovatelka pocitů a chování obou stran. Nesnaží se zastírat ani přikrášlovat. Právě tímto momentem, jak jsem již v úvodu naznačil, se liší od naivních zastánců sblížení za každou cenu, kteří mají pocit, že se pojedou bratřit (sestřit) s domorodci rozvojových zemí a budou jimi nezištně přijati s otevřenou náručí, načež jim budou sdělena moudra a tajemství uchovávaná po tisíce let kmenem nedotčeným civilizací. Nevěsta z Filipín není určena čtenářům očekávající tajemno a moudro východu ani romantickou lásku. I když, pokud bude člověk ochoten hledat mezi řádky, najde oboje. Jerry, přestože svou lásku nedává okázale najevo, dokáže pro Arlene udělat i zdánlivě nemožné. „Moudro východu“ skryté v textu je pro nás poněkud problematické, protože není autorkou přežvýkané a uzpůsobené pro jednoduché pochopení. Zahrnuje rodinné vazby i jistý fatalismus.
Knihu Blanky Kubešové lze považovat za určitý, i když specifický druh cestopisu, formou podobný v Polsku oblíbeným beletrizovaným cestopisům. U nás není tento formát příliš rozšířený, a proto je velmi zajímavý. Na Filipíny nás zavádí Arleniny vzpomínky na to dobré i zlé. Jsou poněkud přefiltrované evropským pohledem, protože si všímají katastrofálního přelidnění, otřesných hygienických podmínek a jiných věcí, jež by domorodec pravděpodobně příliš neřešil. Nicméně čtenáři je potřeba tato fakta zdůraznit, aby si uvědomil, že v těchto zemích existují problémy, ležící mimo naše chápání. Některé detaily autorka zbytečně opakuje, například o popraskaném vodovodním potrubí se dočteme třikrát. Obsah knihy se trochu míjí s titulem, dodatek „země tajemných sil a duchů“ považuji za zbytečný, text se na tento aspekt nesoustředí.
Kniha je doplněna fotografickou přílohou, na obrázcích můžeme vidět exotickou Arlene i Jerryho, vzhledem trochu připomínajícího dobromyslného Ivo Pešáka. Fotografie přidávají celé knize na autentičnosti a slova Blanky Kubešové získávají větší váhu. Nevěstu z Filipín snadněji přijmou čtenáři zůstávající oběma nohama na zemi, kteří jsou ochotni zamýšlet se nad globálními problémy, nad nimiž si rádi zakrýváme oči.
