(...) Ačkoliv je příběh s podtitulem Zápisky lékaře nomáda autobiografický, působí trochu jako pohádka. Ani ne tak tím, co se v něm děje, jako spíš tím, jak na svůj život Rufin nahlíží. I když byl totiž svědkem mnoha tragédií a nepravostí, zvládl si uchovat optimistickou mysl neposkvrněnou přehnaným cynismem, což je obdivuhodné. Celému výsledku navíc dopomáhají Rufinovy předešlé literární zkušenosti.

(...) Autor se zde ohlíží za zákrutami vlastního života. Ale zachycuje je se stejným vtipem, nadhledem a také s uměním zkratky i neokázalou hloubkou. Lékař spisovatel nás vezme tam, kam bychom se – nebýt jeho – jen těžko dostali. Nahlédneme do pozadí fakultní medicíny i akademické politologie, do humanitárních aktivit či vojenských misí OSN, nemocničního provozu i kabinetní politiky, literární branže i vrcholné diplomacie. Rufin ovšem ve svém díle nepředkládá čtenáři reportáž ani autobiografii. Kniha je mozaikou výjevů a zkušeností propojených jeho sebeironií i svěžestí jeho čtivého jazyka. Jeho životní cesta ho opravdu doslova zavedla do chýší i paláců a na mnoho dalších významných, ale také zvláštních míst. Rufin prochází tak trochu jako šibal z pitoreskního románu. Ovšem šibal, který současně patří mezi nejvýznamnější postavy světového humanitárního hnutí. A tak vážnost, kterou za jeho historkami nakonec tušíme, je díky tomu o to působivější.