(...) Na rozdíl od nového Cronenbergova filmu však není podstatou Kerrovy knihy popis milostné tragédie. Ta v ní tvoří pouze tenkou červenou nit, jež se táhne (a reálně táhla) celou genezí a pozdějším vývojem psychoanalýzy. Cenná je zde především optika, jíž jsou osobnosti obou otců hlubinné psychologie zkoumány: Freud z tohoto úhlu pohledu vychází jako intrikán, názorový despota (a trochu i plagiátor); Jung pro změnu jako muž silně ovlivněný mesiášským komplexem. Možná nejsilnější stránkou Kerrova románu je ale nakonec portrétování mimořádně silných osobností, jež byly neprávem pozapomenuty a jejichž čas teprve nadchází.

(...) Možná právě proto, že Američan John Kerr vsadil na čtivost a že radikálně naboural obrazy dvou veličin, které jiní vystavují ve svých pracovnách jako idoly, je jeho Nebezpečná metoda tak slavná. Její faktografická stránka (přes všechny výtky k interpretacím) je úctyhodná, autorovi pomáhaly v sepsání díla desítky odborníků. Respekt zaručuje knize ovšem stejnou měrou i poukázání na nebezpečnost každého hlubinného nimrání se v lidské duši. V tom si z ní může vzít poučení doslova každý čtenář: nevkládejme skalpel, jímž lze zajet do lidské duše, do rukou kdekomu!