Dušinec

Staré diapozitivy zachycující fragmenty dětství; panelová zástavba zakousnutá do podhůří Slezských Beskyd; obludný „werk“ železáren, jejichž tep dnem i nocí pulzuje srdečním svalem kraje. Sbírka mladého třineckého autora Jana Delonga vědomě pracuje se sociálním i jazykovým koloritem industriálního města na česko-polském pomezí, aniž by na něm okatě stavěla laciným vzýváním lokálního svérázu. S jistotou ne vždy vlastní debutujícím básníkům ohmatává jemné předivo vztahů k lidem, věcem a místům souhrnně utvářejícím autorův „Dušinec“ – místo obývané duší, jež knize propůjčuje jméno i pomyslnou adresu.