Ukradené modlitby

Ukradené modlitby jsem dostala jako předčasný dárek k Vánocům od kamarádky, která tu o Vánocích nebude. Správně jsem je měla nechat zabalené a pěkně si je naaranžovat pod stromeček, jenže už přes papír jsem poznala, že se jedná o knížku. A v tu ránu stoupla moje zvědavost.

Na svou obhajobu mohu říct, že jsem dva dny vytrvala a balíček nerozbalovala, jenže pak jsem dočetla svou rozečtenou knížku a vydržet to už nešlo. Z červeného balicího papíru na mě vypadla knížka s krásně barevnou obálkou. Na nic víc jsem nečekala a začetla jsem se.

Kdybych si byla bývala předtím přečetla anotaci, možná by k tomu nikdy ani nedošlo. Takže jsem vlastně ráda, že jsem byla tak nevědoucí. Díky tomu jsem se mohla ponořit do příběhu, který se hned s první stránkou vryl do mojí mysli.

Ukradené modlitby jsou nevšední knížkou, díky které si člověk uvědomí, jak skvělý má život. Díky které mu dojde, jak malicherné a zbytečné je si na něj stěžovat. Protože potom, co si přečtete tuhle knížku, vám bude hanba si na něco stěžovat.

A přesto jsou Ukradené modlitby plné naděje a radosti.

Tohle je příběh jako jeden z mála. Nevšední, krutý, plný lásky a naděje, veselý, tragický - rozdrtí vám duši i srdce a vy si ho stejně zamilujete. Ukradené modlitby jsou jednou z mála knih, které si člověk pamatuje napořád.

Nevím, jestli kamarádka věděla, jak silný je to příběh. Každopádně až se vrátí, budu jí muset upřímně poděkovat. Sice jsem si kvůli ní chvílemi málem vybrečela oči, ale taky jsem získala nový náhled na život. A to se vždycky cení.

Ukradené modlitby můžu jen doporučit a už teď vím, že se k nim znovu vrátím.