Atlasova vzpoura

Tato kniha je náročná na čtení a chce čas. Dějové pasáže se střídají s filozofickými úvahami a pokud je chcete vstřebat a pokusit se je pochopit, potřebujete čas. Děj sám o sobě je prvoplánový, ale některé části jsou popsané výborně (např. vznik podmínek pro nehodu v tunelu). U jiných si připadáte jako při čtení červené knihovny (příchod Dagny do údolí). Ale stěžejní u tohoto románu je jeho snaha o vysvětlení filozofických úvah na obranu individuální osobnosti, která chce od společnosti jen jedno, ať ji nechá žít a dělat si svou práci.

Nejvíc mne ale jako člověka, co se narodil pár let po vydání románu udivilo, jak přesně popisuje postup degenerace kolektivistické společnosti (zřejmě i po emigraci udržovala styky s lidmi ze SSSR). Mohl jsem srovnávat s vlastními zkušenostmi z druhé poloviny 80-tých let. A samozřejmě z reality kterou zažíváme v posledních letech, kdy opět nabírá na moci snaha o kolektivní rozhodování a spravedlivé přerozdělení bohatství společnosti. A kdy se vůdci státu zaštiťují blahem lidu a problémy řeší "směrnicemi". A ze slova "podnikatel" se stala nadávka.

Kniha je výborným zdrojem argumentů pro ty, co mají plné zuby tvrzení, že bohatství lze dosáhnout jen díky dobrým kontaktům a známostem. A pro ty, co nemají pocit, že je jejich povinností být solidární se všemi kolem.

Této knize velká část čtenářů porozumí jen z části nebo vůbec. Málokdo si například povšimne, že někteří z hrdinů románu neváhají pro své bližní riskovat vlastní životy, snad že v této věci otevřeně připouštějí sebezájem (citový nebo materiální). Pirát Ragnar Danneskjold riskuje svou loď, aby vyvlastnil socialistické vlády a obohatil kapitalistickou elitu, která má znovu-vystavět svět z ruin, do kterých směřuje. Dagny nebo Hank riskují svůj život pro svou lásku a přítele. Protože však to dělají zcela explicitně, nijak se netají svými důvody, většina recenzentů bude tvrdit, že autorka obhajuje čiré sobectví a sociopatické jednání. Podobně tomu bude s dalšími pasážemi, například s tou, kde jedna z postav tvrdí, že měřítkem člověka je jeho schopnost vydělávat peníze. Pochopitelně tomu tak je, jelikož postava má na mysli vydělávat peníze poctivě, přičemž jedinou alternativou je uctívat schopnost peníze NEvydělat. A přesto většina z nás bude mít pocit, že jaksi nevydělávat je lepší než vydělávat, byť bychom na důslednou aplikaci podobné etiky zašli hlady.

Současný stav světa je odrazem vlivu převládajících idejí: idejí náboženství, sebeobětování a kolektivismu. Aktuálním ztělesněním těchto idejí je hrozivý trend islamizace Evropy, environmentalismus a Evropská unie. Spojené státy na tom nejsou o mnoho lépe. Intelektuální bankrot naší kultury se nejlépe odráží ve všeobecně uznávaných tvrzeních, že nikdo není majitelem pravdy, nikoho nemáme morálně hodnotit, dobro a zlo je věcí subjektivního názoru, svět není černobílý. Ayn Randová ukázala, že do tohoto stavu přivedla lidstvo filozofie – a jen filozofie je může vyvést ven. Filozofie Ayn Randové má sílu zvrátit směřování lidstva k novému středověku a barbarství

Kdo je vlastně Ayn Randová? Americká spisovatelka a filozofka (1905-1982), narozená v Rusku, odkud v roce 1926 emigrovala do USA. Do vědomí miliónů lidí v Americe a na celém světě se zapsala prostřednictvím hrdinů svých slavných románů. V češtině před 14 lety vyšel i její druhý nejznámější román Zdroj (The Fountainhead). Nesmírné filozofické hloubky, pronikavé průzračnosti a vyhraněnosti, s níž líčí charaktery svých postav, mohla Randová docílit jen díky tomu, že svou životní filozofii nechovala jako neanalyzovaný pocit nebo vágní vizi, nýbrž jako explicitně formulovaný a hierarchicky strukturovaný myšlenkový systém. Posledních 20 let svého života věnovala prezentaci a šíření své filozofie v řadě knih a článků. Svou filozofii nazvala Objektivismus.

S myšlenkovým odkazem Ayn Randové seznamuje české čtenáře internetová stránka www.aynrand.cz , která, mimo jiné, nabízí ucelené systematické pojednání její filozofie v knize Objektivismus: Filozofie Ayn Randové, kterou napsal Leonard Peikoff, filozof a přední znalec Objektivismu.

V těchto dnech vychází v českém překladu slavný román Ayn Randové Atlasova vzpoura (Atlas Shrugged). Román je mistrovským literárním dílem. Je strhujícím příběhem o tom, co se stane se světem, když ti nejschopnější tvůrci, vynálezci, vědci, podnikatelé, intelektuálové a všichni, kdo posouvají náš svět kupředu, odmítnou dál ohýbat svá záda pod nesnesitelnou tíhou nesmyslných státních regulací a odmítnou se podřídit morálce sebeobětování, která ovládá a ničí naše životy.

Román vychází v českém překladu 57 let poté, co poprvé vyšel v americkém originále (Atlas Shrugged), v roce 1957. Byl přeložen do více než 20 jazyků. V Americe se ho prodalo téměř 8,5 miliónů a v posledních letech jsou prodeje podstatně vyšší (stovky tisíc) než v době prvního vydání. To je určitě zajímavé ale nikoli překvapivé. Za prezidentů Bushe a Obamy dosáhly státní regulace a veřejné výdaje rekordních rozměrů v poválečné historii USA. Mnozí Američané jsou rozhořčeni nad neustále rostoucím vměšováním státu do svých životů, sledují, jak se země stále více vzdaluje svobodě a svým původním ideálům. Hledají odpovědi na otázku, co se s Amerikou děje. Atlasova vzpoura jim je dává.

Chceme-li vidět obraz našeho světa, nemusíme číst romány, stačí nám rozhlédnout se kolem sebe, podívat se na televizi nebo číst noviny. To ale není úkolem umění a krásné literatury. Ayn Randová nám nenabízí zrcadlo reality, ani science-fiction, ani utopii. Ukazuje nám člověka a svět jaký by mohl být a měl být. Je v našich silách svět změnit. Stačí k tomu jediná věc: přemýšlet. Román Atlasova vzpoura zpochybňuje základní myšlenky 2,000 let staré křesťansko-židovské tradice, které převládly a významně ovlivnily dějiny naší civilizace.

Hlavní hrdinka je krásná, dokonalá a plně oddaná budování kapitalismu a udržení své železné dráhy v chodu. To jí kazí pevážně neschopní a apatičtí zaměstnanci a slizcí dodavatelé. Ti dobří prostě záhadně mizí... Ostatní hrdinové jsou neméně skvělí, ( spoiler! ale nakonec se vyspí se všema. A všichni pochopí, že je opouští, protože je někde za rohem někdo ještě lepší.)
Pozitivum je čtivý jazyk, ale i na to je to příliš velká bichle. Rozuzlení se tak vleče, že už nikoho nepřekvapí. Trochu mi připomnělo znovuosidlování střev prospěšnými bakteriemi po těžkém průjmu. Člověk už by občas chtěl i křičet, aby se to fakt už stalo!
No... ty 3 hvězdičky jsou možná až moc, ale hodnotím s dlouhým odstupem.