(...) Kanada je románem v nejlepším slova smyslu průzračným, nejinotajným, přístupným. Ne však návodným, manipulativním či banálním. Ačkoli se několikrát může zdát, že právě „přílišná obyčejnost“ textu ubírá na uhrančivosti a uvrhává jej do kultivované samomluvy, epilog dokazuje opak. Partie je zvážená do posledního slova a posledního tahu. Ford sčítá váhu existence z často nepodstatných dějů a na konci neúprosný součet položí na bedra čtenáři ve smířené Dellově bilanci; jako šachmat, univerzální uvědomění, že život se neskládá z podstatných a dramatických tahů, ale z drobných ztrát, podružností, nepochopených detailů a nezřetelných hranic, které překračujeme bez možnosti návratu.