Stostránková brožura napsaná Jiřím Buriánkem, Simonou Pikálkovou a Zuzanou Podanou, nyní vydaná Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a nazvaná Násilí na mužích – Sonda do zákoutí partnerských vztahů, dává nahlédnout do oblasti přikryté mlčením, neznalostí či strachem z výsměchu. Do oblasti jakoby menšinové, ale když si v knize uvedená procentuální čísla potom přepočítáme na reálné počty lidí, jichž se týkají, rázem je to jiný obrázek. (…) Nejčastěji „bitým“ mužem je zaměstnanec s měsíčním příjmem 14 až 35 tisíc korun; pravděpodobnost, že muž bude vystaven násilí ze strany ženy (ať fyzickému, či psychickému), zvyšuje to, když mužovi rodiče doma proti sobě používali násilí. Ostatně autoři opakovaně poukazují na mezigenerační přenos násilnického počínání a vůbec vzorců chování. Násilí se „významně častěji“ dopouštějí ženy nezaměstnané, v domácnosti, na rodičovské dovolené, méně vzdělané, nevěřící v Boha, inklinující k návykovým látkám. Je evidentní, že v domácnostech pod existenčním tlakem, s finančním stresem, se násilí obecně vyskytuje častěji.