"Pojď s námi budovat pohraničí!": Osídlování a proměna obyvatelstva bývalých Sudet 1945–1952

Tón je klidný a věcný, autor se nesnaží přehnaně moralizovat ani skandalizovat zločiny, ke kterým během kolonizace docházelo. Dobře ví, jaké události jí předcházely. Implicitně ale jeho kniha působí jako silné varování před všemi dalšími pokusy o sociální experimentování a inženýrství.

(...) Historicky největší přesun obyvatelstva na našem území, tak lze charakterizovat události v bývalých Sudetech mezi léty 1945 a 1952. Krom relativně dobře zmapovaného vysídlení 2,9 milionu Němců a Maďarů obsahuje i méně známou kapitolu osidlování „uvolněných“ oblastí 1,3 milionu lidí z vnitrozemí a asi 200 tisíci Čechů a Slováků ze zahraničí. Věnuje se mu německý historik Andreas Wiedemann v pozoruhodně podrobné, avšak čtivé knize Pojď s námi budovat pohraničí. Wiedemann, žijící v Praze, epizodické práce svých předchůdců propojuje velkým množstvím prostudovaných archivních pramenů, mnohdy dosud nezveřejněných. Vypráví příběh mimořádně složitého propletence motivací jednotlivců i politických uskupení, který měl vliv i na to, že v prvních poválečných - a na dlouhou dobu i posledních svobodných - volbách získali komunisté větší procento hlasů v bývalých Sudetech než ve vnitrozemských regionech.

(...) Důkladná práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů lidí. (...) Wiedemannova práce přináší jak ohromné množství podrobných a většinou neznámých informací, tak všestranný a syntetický pohled na proces znovuosídlování pohraničí po druhé světové válce, jehož důsledky jsou dodnes patrné.

(...) Dovedete si představit, že byste dnes za dva roky dokázali přemístit pět milionů lidí ve středu Evropy a ještě by se vám do toho motala Rudá armáda spolu s americkou. A panoval by nedostatek potravin a dopravních prostředků. A čeští starousedlíci by dostávali zabrat od českých novousídlenců a obě strany společně by odmítaly reemigrovavší Čechy a Slováky a hlavně Romy z východního Slovenska. A kradlo by se jako o závod. A panovala by stará dobrá česká závist a nesvornost a hlavně nenávist ke všemu, co nesmrdí po našem a co je německé. A když si představíte, co se souběžně dělo v Polsku a Německu, musíte uznat, že žijeme v idylické době.