Čím jsem byl rád

Nestává se často, aby sedm rozdílných autorů odpovídalo na otázku tak obyčejnou a zároveň neobyčejnou: Čím jsem byl rád. Přece našli společnou „nit“, která propojuje osudy jejich a vlastně osudy všech. Každý jsme něčím byli a každé řemeslo, zaměstnání, povolání mělo své radostné i stinné stránky, abychom nakonec zjistili, že přes všechny strasti a strádání náš život přece něčím obohatily. Houpat se na létající hrazdě, sázet písmenko po písmenku, až z nich vznikne kniha, pohybovat figurkami po šachovnici, postavit dům, ponořit se v reálu do mystéria televizního čarování, vysvětlovat žákům podstatu chemického procesu... V cílové pásce každého běhu, i toho životního, následuje pohled přes rameno a bez ohledu na finální umístění, pořád ještě trochu zadýchaní, také konstatování: Nakonec to byl dobrý závod. A odpovědí na onu všetečnou otázku: Čím jsem byl rád, pak může být docela prosté konstatování: Prostě vším...