Básnická řeč: Studie o významu

Jen stěží lze najít českého čtenáře, který by neznal Pána prstenů nebo Letopisy Narnie. Jméno Owena Barfielda, bez něhož by tato díla pravděpodobně nebyla nikdy vznikla, je však v českém prostředí téměř neznámé. Přitom to byl právě Barfield, kdo rozhodující měrou přispěl ke zformování volného filosoficko-literárního sdružení Inklings, k němuž od počátku náležel jeho celoživotní přítel C. S. Lewis a později též J. R. R. Tolkien. Právě Barfieldova pohádka Stříbrná trubka přivedla Tolkiena k tomu, aby se pokusil psát příběhy pro děti, a Básnická řeč ho vyzbrojila pohledem, který mu pomohl oslovit novou mýtotvorbou celý svět. C. S. Lewis označil Barfielda za nejlepšího a nejmoudřejšího ze svých neoficiálních učitelů a své Letopisy Narnie věnoval Barfieldově dceři Lucy, která ho inspirovala k postavě hlavní hrdinky.

V Básnické řeči dostává český čtenář do ruky knihu, jež zahájila epochu nové literární fantazie, epochu nového hledání celistvosti, která by obsáhla vědu i víru, zachytila věcnou dovednost i uměleckou tvorbu, nasytila rozum i srdce. Slova Howarda Nemerova, nositele Pulitzerovy ceny za poezii a několika dalších prestižních literárních ocenění, který označuje Básnickou řeč za „posvátnou knihu“ své básnické generace, nejsou nadsazená. „Máme dost zajímavých autorů, ale Owen Barfield se nespokojuje s tím, že je zajímavý,“ říká Saul Bellow, nositel Nobelovy ceny za literaturu: „Jeho předsevzetím je pomoci nám na svobodu."