Hrůzná vláda žen

Asi nebudu sám, kdo po přečtení prvního dílu série o Holmesovi a Mary Russellové očekával se zájmem pokračování dobrodružství této poněkud nesourodé dvojice detektivů. Nová kniha s poněkud odtažitým názvem moje očekávání nesplnila. Autorka zřejmě většinu nápadů vyčerpala v první knize a bohatý potenciál, který se díky neotřelému nápadu spojení Holmese a jeho mladé učednice nabízel, v dalším díle nevyužila. Jako by napsání této knihy bylo vynuceno příznivým ohlasem knihy první a tím vznikem povinnosti za každou cenu v příhodách obou protagonistů pokračovat. Bez ohledu na naprostý nedostatek nápadů, zápletek, zajímavých postav a podobně. Děj se v první půlce knihy zoufale vleče, není dodržena jedna ze zásad správné detektivky, že pachatel má být byť nenápadně představen hned zkraje, aby si čtenář při čtení dalších kapitol mohl zahrát na detektiva. Kniha je zbytečně rozsáhlá, zápletka včetně jejího řešení by vydala na jednu krátkou Doylovu povídku, pak by snad byla i čtivá. V druhé části knihy se sice děj trochu rozběhne, ale jeho kulisy jsou ploché, nezáživné, jak Holmes tak jeho učednice nepředvádějí žádné skvělé dedukce a děj respektive jeho kulisy místy připomínají spíš Poa než Doyla. Příběhem se, snad pro zdání kontinuity s Doylovým dílem, mihnou postavy Mycrofta, Watsona a mladého Lestrada, ale jejich přínos k ději je spíš symbolický až zanedbatelný. Instalace těchto postav do děje působí nesourodě až násilně. Kniha končí zoufalou scénou, která toto nepodařené dílo korunuje. Podrobnosti se čtenář dočte sám, jen bych připomněl, že v detektivkách se občas najdou i spolupracující dvojice muž - žena, ale až na výjimku Agátiných manželů Beresfordových je mezi nimi čistě zaměstnanecký vztah (Mason - Streetová, Lam - Coolová). Je velká škoda, že autorka nepokračovala v psaní v duchu první knihy, to, kam děj dovedla, už mnoho možností rozumného pokračování nenabízí.