Fascinující a zároveň drásavé svědectví někdejšího válečného chirurga Eda Jaganjce, jenž v obléhaném Sarajevu spolu s hrstkou kolegů neúnavně pomáhal raněným, se ihned po svém vydání dočkalo obrovského čtenářského ohlasu, a to jak v zemích bývalé Jugoslávie, tak také u nás. Neuvěřitelně dramatická kniha, která se bezesporu zařadí mezi vrcholná díla s tematikou jugoslávských válek, je prosycena silnými motivy obdivuhodného lidského hrdinství i nízkosti a obsahuje řadu naléhavých poselství.

Ten příběh je o to děsivější, že je pravdivý. Prožil ho bosenský chirurg Edo Jaganjac a jeho knižní zpracování nazval Sarajevská princezna – podle přezdívky, kterou dala pětileté Irmě britská BBC. (...) Sarajevskou princeznou dal Edo Jaganjac světu silné protiválečné dílo, naprosto fascinující, skvěle napsanou knihu o lékařské etice, přátelství, odvaze i strachu, s brilantními dialogy a vírou v člověka bez ohledu na národnost či náboženství.

(...) Strhující knihu vzpomínek na tu dobu napsal v Praze po více než dvaceti letech její chirurg Edo Jaganjac. V minulých měsících měla obrovský ohlas v bývalé Jugoslávii – stejný v Sarajevu, jako v Bělehradě nebo Záhřebu. Je vynášena do nebes literatury a považována za jednu nejlepších knih o válkách rozpadající se Jugoslávie. Český překlad je první na světě, v jednání jsou zatím překlady do slovenštiny a angličtiny.

Edo Jaganjac jezdí dál každý den do práce v motolské nemocnici. Málokdo zná jeho historii. Málokdo rozumí tomu, proč se usmívá víc, než my ostatní. Zažil peklo, ale zachránil svoji rodinu. Zřejmě by byl raději, kdyby tu knihu nemusel napsat.