Na stránkách nakladatelství Le Fay Monika jsem se dočetl o důvodu vzniku této sbírky přibližně asi toto: Chtěla jsem si koupit nějaké dobré básně, ale žádné jsem v knihkupectví nenašla, tak jsem si je musela napsat sama. Čtu poezii od studentských let, četl jsem i životopisná díla o některých velikánech v této oblasti, ale s takovým vyjádřením o vlastní tvorbě jsem se dosud nesetkal. Jako vtip to vtipné není a jako skutečnost? Básníkům, ostatně umělcům obecně sluší pokora. Toto není zdravé sebevědomí autorky, to je megalomanská domýšlivost. S hipsterskou poezií jsem se dosud nesetkal, jako o stylu psaní se k ní nemohu vyjadřovat. Jestli vypadá jako Naboso, obejdu se bez ní. Cítím z ní neupřímnost, snahu o originalitu za každou cenu. Je tam několik jednotlivých dobrých veršů , které slibují dobrou báseň. Nestane se tak, jakoby pokračování napsal někdo jiný. Mluvím jen o svých pocitech. jestli je to nějaký módní směr, třeba zaujme, obzvlášť snoby. Sbírka má být otevřenou výpovědí o vnitřním světě ženy. Necítím to tak, básním nevěřím, nemají duši, spíš souzní s důvodem, proč autorka vůbec píše. Její odůvodnění mne děsí.
Na stránkách nakladatelství Le Fay Monika jsem se dočetl o důvodu vzniku této sbírky přibližně asi toto: Chtěla jsem si koupit nějaké dobré básně, ale žádné jsem v knihkupectví nenašla, tak jsem si je musela napsat sama. Čtu poezii od studentských let, četl jsem i životopisná díla o některých velikánech v této oblasti, ale s takovým vyjádřením o
... 
