V restauraci: aneb Příběhy z břicha moderny

(...) V Ribbatově knize se tak střídají pasáže dráždící chuťové buňky (ještě že mám kus té paštiky v mrazáku!) a pasáže nutící k úvahám „odkud jsme přišli a kam směřujeme“. Ještě ostřeji a pestřeji se střídají jednotlivé příběhy. Kniha je psána metodou koláže fragmentů, podobně jako třeba kniha Floriana Illiese 1913: Léto jednoho století. Jako Illies, ani Ribbat nenabízí obecné závěry typu „z toho plyne poučení“. Nechává to na čtenáři. Sám to komentuje gastronomickou metaforou – že předložil na stůl téměř syrový materiál. Ribbat však přitom zůstává vědcem: Druhou část knihy tvoří rozsáhlý poznámkový aparát. Kdo chce, může se podle něj vydat k další četbě. Jedním z aspektů dnešní krize humanitních věd je posedlost metodologií a neschopnost „normálně“ vyprávět. Ribbat ukazuje, že to jde i jinak. Že – řečeno opět kulinární metaforou – seriózní vědec nemusí (a nesmí!) nechávat běžného čtenáře na pospas hochštaplerům, kteří servírují přibarvené glutamátové bobky.

(...) středními body jsou Londýn a Paříž, ale autor se lehce přenáší i na druhý břeh Atlantiku a samozřejmě nemůže vynechat ani střední Evropu. Silnou stránkou je prolínání lidských osudů. Ribbat nepíše jen o restauraci jako takové, ale dokáže vytvořit působivý spletenec různých lidských příběhů: na jedné straně slavní návštěvníci restaurací, na straně druhé řada servírek a kuchařů a zajímavý kontrast mezi tím, jakou tvář nabízí restaurace ven a jakou dovnitř, do zákulisí. V restauraci je originální a zajímavé dílo, jež nahlíží současnou fascinaci vařením a restauracemi z trochu jiného úhlu.