(...) V Ribbatově knize se tak střídají pasáže dráždící chuťové buňky (ještě že mám kus té paštiky v mrazáku!) a pasáže nutící k úvahám „odkud jsme přišli a kam směřujeme“. Ještě ostřeji a pestřeji se střídají jednotlivé příběhy. Kniha je psána metodou koláže fragmentů, podobně jako třeba kniha Floriana Illiese 1913: Léto jednoho století. Jako Illies, ani Ribbat nenabízí obecné závěry typu „z toho plyne poučení“. Nechává to na čtenáři. Sám to komentuje gastronomickou metaforou – že předložil na stůl téměř syrový materiál. Ribbat však přitom zůstává vědcem: Druhou část knihy tvoří rozsáhlý poznámkový aparát. Kdo chce, může se podle něj vydat k další četbě. Jedním z aspektů dnešní krize humanitních věd je posedlost metodologií a neschopnost „normálně“ vyprávět. Ribbat ukazuje, že to jde i jinak. Že – řečeno opět kulinární metaforou – seriózní vědec nemusí (a nesmí!) nechávat běžného čtenáře na pospas hochštaplerům, kteří servírují přibarvené glutamátové bobky.

(...) Čerpá ze sociologických spisů i z beletrie a ústředními postavami nejsou ani tak kuchaři jako číšníci – profese, kde je krádež a podvod v popisu práce. Autor pomíjí mediální vařivé celebrity a napsal větu: „Restaurace je laboratoří společnosti vědění.“ Zabývá se prostě všemi aspekty tohoto prostoru, aniž se zdržuje jeho přesnou definicí. Svým přitažlivě nesoustředěným způsobem hledá odpověď na otázku, jak se žilo a jak žijeme dnes.

Předmět svého zájmu autor chápe jako pozoruhodný sociologický a kulturologický fenomén, jako vzrušující místo, kde se v koncentrované podobě vyskytuje vše, co badatele o kultuře zajímá: produkce, konzumace i výměna; tělesná smyslnost i symboličnost; soukromé i veřejné; globalizace i hledání lokálních kulinářských tradic a chutí.

(...) Restaurační provoz vidí Ribbat jako vzrušující místo, kde se koncentrovaně vyskytuje vše, co charakterizuje současnost. Je tu produkce, konzumace i výměna, smyslnost i symboličnost, globalizace i lokální kulinářské tradice, stejně jako soukromé a veřejné. „Restauraci“ přitom pojímá široce, zahrnuje sem i McDonaldy, či dokonce prostor letadla, kde se servíruje občerstvení. To vše představují epizody z gastronomického prostředí, útržky smutných i veselých příběhů, historky o bídě i bohatství, hladu i přebytku. Autor je vypráví přerušovaně a skládá je dohromady formou jakési chronologické montáže.

(...) středními body jsou Londýn a Paříž, ale autor se lehce přenáší i na druhý břeh Atlantiku a samozřejmě nemůže vynechat ani střední Evropu. Silnou stránkou je prolínání lidských osudů. Ribbat nepíše jen o restauraci jako takové, ale dokáže vytvořit působivý spletenec různých lidských příběhů: na jedné straně slavní návštěvníci restaurací, na straně druhé řada servírek a kuchařů a zajímavý kontrast mezi tím, jakou tvář nabízí restaurace ven a jakou dovnitř, do zákulisí. V restauraci je originální a zajímavé dílo, jež nahlíží současnou fascinaci vařením a restauracemi z trochu jiného úhlu.