Jak je možné, že existují lidé, jichž si zub času nevšímá, že jim nechává dychtivé oči, vnímavou duši a doufající srdce? Jak je možné, že existují lidé, kteří i s více jak devíti křížky čtou bez brýlí, píší knihy, dávají interwiev a dovedou plynně přecházet z jednoho jazyka do druhého? Mají snad nějaký recept na dlouhověkost? Právě na tyto otázky...