Quantum Anthropology

Škoda, že zdejší čtenářské odsudky odmítají knihu jako celek, ale nespecifikují, v čem konkrétně se autoři mýlí, pletou nebo jen tak pábí. Buď jde o názory lidí, kteří hodnotí jen název knihy, aniž by ji četli (pro řadu lidí, včetně pana prezidenta, se dnes antropologie stává červeným hadrem a fackovacím panákem...), nebo o teoretické fyziky štítící se všeho humanitního uvažování, jako by jakékoli inspirace, výpůjčky nebo analogie mezi obory byly svatokrádeží. A také je pořád ještě hodně vědců/odborníků, kteří všechno, co se týká kvantové fyziky, pokládají za útok na pravdu, racionalitu a dokazatelnost (a tedy za útok na vědu jako takovou) a odmítají si připustit, že spousta našich konceptů a premis musí být znovu a od základu promyšleno jinak. Autoři v první kapitole velmi poctivě zvažují možnosti a meze izomorfismu, tedy nalézání obdobných principů fungujících v odlišných oblastech nebo vrstvách reality. Podle mě není ani tak důležité, jestli jde o skutečně doslovnou a přesnou aplikaci kvantové fyziky do antropologie, nebo jde spíš o jakousi odvozenou metaforu – důležitější je, že tato kniha skutečně přináší do současné antropologie mnoho nového, ať už jde o nové přístupy, pojmy, souvislosti, témata, problémy nebo otázky. Konečně i případné nové omyly a slepé uličky jsou důležité! Tato kniha velmi konstruktivně boří mýtus o antropologii jako poněkud nudné, suchopárně sociální disciplíně a přináší celou řadu velmi zajímavých podnětů k promýšlení i diskuzi. Jsem za ten čerstvý vítr velmi vděčný a proto jí dávám plný počet bodů. Přeju jí, aby rozproudila trochu důkladnější a věcnější debatu.

Zastaralá Newtonovská fyzika sem vs. převratná kvantová antropologie tam, fráze typu "Many people believe that only the visible part of reality exists, and refuse to believe in anything that is nonmaterial and non-empirical", používání fyzikálních konceptů bez stopy porozumění. Takový odvar ze Sokala, který právě podobné "texty" s velkým úspěchem před lety parodoval, ale autoři to tentokrát (asi) myslí vážně a ani zde nechybí odkazy na slavné osobnosti dekonstruktivismu. Zaštítilo to Karolinum, takže vzhůru do nové etapy budování kulturní a sociální antropologie. Jinak to ale nestojí za řeč, jen se opravdu divím, co v některých humanitních vědách považují za výzkum a považuji to za ne právě vyvedenou reprezentaci domovské fakulty jednoho z autorů. Napadá mě hlavně otázka, jak někdo po Sokalově aféře může v akademické sféře sebrat odvahu sepsat takový mišmaš.