Modré stíny

Předesílám, že první detektivku tohoto autora, Případ pro exorcistu, jsem nebyl schopný dočíst přes "vtipné" pasáže s "rázovitými" figurkami. Na nedočtenou knihu si recenzi napsat nedovolím, ale možná se něco z mého zklamání promítne i sem, takže na to upozorňuji.
Modré stíny nejsou dobrá detektivka, i když potenciál by tu byl. O to je to smutnější. Na počátku stojí zajímavý příběh a postavy by také mohly fungovat, říkáte si. Ale postupem času se to změní v nudu.

Proč?

Autor zabředává do popisu nepodstatných a vedlejších linií, které mohou fungovat na začátku příběhu. Ale když se například v závěru knížky objeví "bodrý strýc", máte chuť s tím praštit.

Časem vás začnou otravovat postavy. Kriminalisté jsou na kriminalisty jsou dost hloupí, ostatní postavy jsou ještě hloupější (některé z nich autor dokonce lustruje podle akademických titulů, kterých dosáhly). Skoro jako kdyby tady chyběla obecná emaptie, bez které je spisovatel nahraný, a nahradilo ji mírné pohrdání.

Lidé v knize jsou takoví obsedantně kompulzivní roboti. Když má někdo rád Boba Dylana, pak si neustále pouští Boba Dylana a nic jiného (empirická data: Dylan se v knize statisticky objevuje na každé 13. stránce - schválně si to spočítejte); jestliže se někdo snaží otěhotnět, v každé druhé scéně si starostlivě sahá na břicho; pokud máme někoho vnímat jako rodinného člověka, pak se vnitřní život tohoto člověka točí okolo stesku po rodině, je-li v práci, a nesmírným štěstím, je-li s rodinou.

V důsledku toho všeho jsem knížku dočetl z povinnosti. Na konci jsem čekal nějaké překvapení co se pachatele a motivu týče, ale jen se potvrdily předpoklady z úvodních stránek. Takže ani v tomto ohledu kniha od akademika, přednášejícího o detektivkách na univerzitě, čtenáře neuspokojí.

(Mimochodem, uživatel senco, který chválí tuto knihu do nebes, napsal na tomto serveru už jen jednu další recenzi - chválí do nebes Případ pro exorcistu.)