Dějiny Čínské lidové republiky 1949—2018

Publikace je nedbale nahozená, prozrazuje malé porozumění práci historika a nevyužívá adekvátní odbornou literaturu v plné šíři dnešního stavu poznání; místy se v ní objevují hrubé nepřesnosti, dokonce věcně nepravdivé údaje. Jeden příklad za všechny: autoři datují „Pekingské jaro“ jako období „mezi koncem
roku 1977 a koncem roku 1978“, které své jméno získalo „podle jednoho z tehdy
vycházejících literárních časopisů“ (s. 173). Ve skutečnosti se jedná o období od
podzimu 1978 do března 1979 a název období i politického (nikoliv literárního)
samizdatu inspirovaly myšlenky socialismu s lidskou tváří a Pražského jara 1968.
(Článek Kjelda Erika Brodsgaarda, citovaný k tomuto tématu, nenaznačuje nic
z toho, co autoři tvrdí.27)
Naivita, s níž autoři přistupují k otázkám historiogra,e, až budí rozpaky,
uvážíme-li, že dva z nich jsou zaměstnáni jako vysokoškolští učitelé. Proklamovaná
snaha překonat „evropocentrický diskurs“ není nic jiného, než pokus dát za pravdu
tomu, jak Xi Jinpingem požadovaný „čínský příběh“ vypráví o,ciální propaganda ČLR.
Vymezování se vůči „českému diskurzu“ se nakonec ukazuje být obhajobou
politického systému dnešní ČLR, postavenou na zamlčení podstaty režimu. Od
historika se však neočekává vylepšování obrazu daného státu, má se poctivě snažit
představit skutečnost v její složitosti, analyzovat historické procesy a souvislosti,
nikoliv vysvětlovat čtenáři, že by se měl „smířit se skutečností, že se tak speci,cké
prostředí… bude vždy vyvíjet podle jiných parametrů, než na jaké jsme zvyklí
v Evropě“ (s. 306).
Lomová, O. (2020). Jak čechům vyprávět čínský příběh: Recenze na nové dějiny ČLR. Cesky Casopis Historicky, 118(2), 433-446. Retrieved from https://search.proquest.com/docview/2432818214?accountid=165143