Losos v kaluži

Losos v kaluži
Markéta Lukášková
2017 - Motto

Dvě ženy, vnučka a babička, životní krize a nanebevzatí....🕊

Milada se snaží vyrovnat s tím že selhala jako matka a ve svých očí i jako dcera, vše co v sobě má vkládá do své vnučky Báry.
Bára holka, která ve svém životě nemá mnoho blízkých osob, tou nejbližší je její babička, kterou nadevše miluje.

Vyrovnat se se ztrátou blízké osoby je proces, který bolí, v takových chvílích vědomě i nevědomě dokážeme ublížit i těm pár lidem na kterých nám záleží a kteří nás obklopují.

Jedna cesta končí, ale na jejím konci na vás čeká nová ….a nebojte se vnímat jednotlivá znamení, nikdy nevíte kdo vám je posílá.🕊

Tuto prvotinu jsem si příjemně užila. V postavě Báry jsem viděla jisté menší podobnosti ve svém životě a chování, chápala jsem její jednání….nahlas jsem se s Bárou smála a snažila se vcítit do jejího žalu. Autorka je mému srdci blízká a opět mi to potvrdila i svojí prvotinu, kterou jsem si jen utvrdila její talent a potenciál. Markétu beru jako autorku mojí generace, která své domácí mazlíčky pojmenovává po postavách z Harryho Pottera. 😄

Kniha se mi těžko hodnotí, styl psaní a především humor autorky mi totiž perfektně sedí, ale mám pocit, že je tam těch glos a vtipných komentářů až příliš, místy až "na sílu", a to na úkor příběhu. Zároveň je už po prvních kapitolách kniha velice předvídatelná, až skoro váháte, jestli má cenu to dočítat. Místy se mi navíc příběh zdál hodně naivní, nemám sice nic proti dobrým koncům, ale když je jasný už ve třetině knížky, není to úplně ono. Ke konci jsem měla pocit, že se autorce nedaří oddělit vyprávění Barbory a její babičky, jako by myslely i mluvily stejně a jediným rozlišovacím prvkem byla Báry přisprostlost.
Tak já nevím, oddechovka? Jo. Lehčí zábavné čtení? Jo. Ale nevzala bych do ruky raději něco jiného? Asi taky jo.