Rudá volavka

Nenapadlo mě, že se jednou objeví autor, kterého budu moci srovnávat s Johnem Le Carré, díky jehož knihám jsem se do žánru špionážní literatury zamilovala. Pro mě je Matthews v tomto žánru objevem roku a je to zcela jistě zásluhou toho, že stejně jako Le Carré ve zpravodajských službách strávil řadu let. Na zápletkách Le Carrého jsem vždy obdivovala jejich uvěřitelnost a totéž bych nyní mohla říct o Rudé volavce J. Matthewse. Ještě jeden rozdíl mezi oběma autory mě napadá. Zatímco Le Carré se milostným linkám ve svých příbězích skoro úzkostlivě vyhýbal, Matthews vedle špionážní linky nabízí čtenáři pravou love story, která zřejmě nesmí chybět v žádném americkém příběhu. Nutno říci, že to špionážní zápletku nijak neruší ani nesnižuje kvalitu příběhu jako takového. Když pominu určité znaky typicky amerického přehánění (např. hlavní ženská hrdinka - ruská agentka Dominika má skoro nadpřirozené schopnosti a ruští agenti jsou v knize vykreslováni vesměs jako krvelační hrubiáni bez špetky citu a rozumu, zatímco američtí jsou citliví, inteligentní profesionálové), je Rudá volavka kniha, která mě víc než navnadila přečíst si i ostatní Matthewsovy knihy.