Nový čas

(...) Unikátní je Nový čas především odlišnou severskou poetikou, za kterou se zajisté hodí poděkovat překladatelce Heleně Březinové. Román se vymyká všemu, co dnes autoři z generace Jessenové nabízejí.

Potěší navíc, že i přes pochmurný charakter knihy autorka nezapomněla na humor. Třeba když Lilly mluví o tom, že jediné, co jí a Hildě v životě zbylo, je touha se taktéž stát něčí mrtvou. Anebo když svou hrdinku nechává dobrovolně se přiznat k tomu, že si konečně může po smrti manžela dovolit „rochnit se ve své hlouposti“.

Ida Jessenová připomíná časy a místa, kde lidé žili tak pospolitě, že ztráta jednoho znamenala ztrátu všech. Kde však také jedna procházka nesezdaného páru znamenala záruku solidních povídaček.

Jako by to všechno už jednou někde slyšela a jen to přenesla na papír. Možné to je. Sama z Jutska pochází.