Nebe je zatažený

Trojalbum sólových koncertních nahrávek Filipa Topola (1965-2013) zpřístupňuje jednu důležitou, svébytnou podobu hudebníkova a básníkova světa. Možná tu "nejniternější a nejosobnější, nezaštítěnou nějakým kolektivem," jak sám říkal. Filip Topol začínal jako zpěvák za pianem.
Poprvé se představil publiku 22. dubna 1978, necelé dva měsíce před svými třináctými narozeninami, na Hrádečku u Václava Havla. Největší díl tvůrčí práce nezpochybnitelně odvedl v rámci skupiny Psí vojáci, založené krátce poté. Ale jeho paralelní samostatné hraní má logiku uměleckou. Když si poslechneme i notoricky známé písně Psích vojáků jako Žiletky, Sbohem a řetěz, Chce se mi spát či Nebe je zatažený v podání osamoceného autora, pochopitelně vyznívají jinak. Nadčasová skladba prostě umožňuje nejrůznější nastudování a dokáže přenést svoje poselství i v odlišných náladách, podobách a tvarech. Tiše i nahlas, konejšivě i dramaticky, decentně i intenzivně, něžně i hrubě, odevzdaně i vzdorně, bezvýchodně i s nadějí, rozvolněně i hutně. Mnohdy vše najednou. Koncertní nahrávky pocházejí z klubu Na Rampě v Jablonci nad Nisou z prosince roku 2000 a 2001, mají klubovou atmosféru i zvuk a přináší obrázek jedné z nejzajímavějších osobností a velkého talentu Filipa Topola.