Tatitatitati

Dílo je tak nesnesitelně otevřené, palčivé a bolestné, že při líčení hrdinových útrap má čtenář občas potřebu odvrátit zrak. Vypráví o hrdinově dospívání v početné romské rodině, která se po Maďarsku často stěhovala, aniž by se měnila ústřední premisa jejich existence – extrémní chudoba a permanentní hlad.

Tamás Jónás, maďarský spisovatel s romskými kořeny, popisuje komplikovaný vztah syna a otce. Síla Jónásova vyprávění tkví především ve vnímání sebe samého a v prožití (a přežití) nelehkého osudu uprostřed problematické rodiny. Negativní vlastnosti rodičů se ovšem v Jónásově autentické vzpomínkové próze mohou obrátit k dobrému.

Obrazy z dětství i současnosti, které propojuje pro každé dítě tak zásadní postava – otec. Protagonista lyrické prózy Tamáse Jónáse si vybavuje vzpomínky na otce nebo s ním v duchu rozmlouvá a odkrývá tak čtenáři různé stránky komplikovaného muže, který je jak barbar, tak seladon, jak násilník, tak milující krásný člověk.

(...) Tento útlý text lze označit za bildungsroman, román kritickorealistický, ale i trýznivou zpověď člověka, jenž dobře ví, že rodiče není možné ve svém životě uzávorkovat. V duchu středověkých sporů hovoří v první, ale i druhé osobě, oslovuje svého otce (matku zřídkakdy), urputně se pídí po jejich pohnutkách, odhaluje jejich forte i slabosti, a to v minulosti i přítomnosti, neboť jeho kauza zdaleka není uzavřená. (...) Nad rodinnými poměry, jež by psychologie nepochybně označila za dysfunkční, však vypravěč nežehrá, nevyžívá se v naturalistických popisech jen proto, aby šokoval. Síla Jónásova literární autobiografie je právě v jeho přímosti, v tom, že nehodnotí, nepokládá se za morálně nadřazeného svým rodičům. To, že se vypravěč zjevně díky vlastní inteligenci a talentu vyšplhal z krušného sociálního prostředí svého dětství a mládí, neznamená, že by byl v otázkách vztahů o něco moudřejší než jeho rodiče. Pokud byl v Dopise otci z roku 1919 Hermann Kafka vylíčen Franzem jako despota, pak o necelých sto let později v Tatitatitati je rodina připodobněna k chůzi v minovém poli - nikdo si nemůže být jist, kdy překročí tenkou hranici mezi bezpečím a smrtícím útokem. Otec je mrtev, ať žije otec.