(...) Gunzigova literární kompozice obsahuje pět volně souvislých prozaických grotesek - adagio, largo, allegro, lento, andante, tematicky drastických pro čtenáře otrlejších povah.

(...) Pětice povídek přináší podivné, strohé příběhy. V první sledujeme, jak divoké krysy zabijí krysu zdomácnělou, která pak velmi chybí dívce jménem Zoé: "Celý den proplakala, vyhrožovala, že nepřijde ke stolu, a bylo jí fuk, že babička to k nim má osm set kilometrů, nechtěla nikoho vidět, vždycky to věděla, život je příliš velké utrpení." Také další prózy se týkají vztahů, ať už jejich trvání, či jejich konců. V poslední povídce se dívka s chlápkem "normálně" rozejde: "Řekla mu, aby nenaléhal. Že kdyby naléhal, bylo by to, jako kdyby několik dnů jedli studená jídla, a to že by nebylo dobré ani pro ni, ani pro něj." Prózy útlé knížky Thomase Gunziga tak nejsou jen divné, stále se dotýkají našich životů. Efektu se nezříkají, ale ani u něj nekončí. HODNOCENÍ LN ****