Ve svém básnickém debutu se Petr Čechák (1990) ohlíží za dobou ne zas tak vzdálenou, kterou koneckonců každý tak trochu zná – konec studií, první pracovní zkušenosti, osamostatnění se od rodiny… Verše se tak stávají jakýmsi intimním dopisem či deníkem, při jehož četbě si můžeme znovu vybavit tu zvláštní nezávislost i samotu, kterou jsme pocítili...