(...) Jak ale upozorňuje německý literární teoretik Dietrich Schwanitz (1940–2004) ve své knizeVzdělanost jako živý dialog s minulostí, se vzděláním je to mnohem komplikovanější. Nevystačíme si ani s důrazem na jeho formální encyklopedickou stránku, ani s jejím principiálním odmítáním. Navrhuje proto vlastní nástin neopomenutelných znalostí o evropském kulturně-historickém vývoji a způsob, jak je využít v dnešním rychle se měnícím světě. Pokouší se napsat knihu, v níž bude "vše, co musíte vědět, chcete-li rozumět přítomnosti".

Kniha na cestu, obsahující vše, čemu se říká vzdělání – takto ambiciózně charakterizoval německý profesor anglistiky a kulturní historik Dietrich Schwanitz svoji knihu Vzdělanost jako živý dialog s minulostí: vše, co musíte vědět, chcete-li rozumět přítomnosti. Autor v knize konstatuje hlubokou krizi vzdělávacího systému a trochu troufale nabízí „nový čtenářský kánon, který je postaven na tom, co patří ke kulturnímu vědění také u našich sousedů“.

Ke vzdělání patří i vědění o tom, co bychom vědět neměli. Tomuto tématu se dosud věnovalo jen málo pozornosti. Pěstujeme předsudek, že na znalostech přece nemůže být nic špatného, a to podle hesla: čím více toho člověk ví, tím je lepší. Avšak už hříšný pád svědčí o něčem jiném: vědění může být i velmi trapné a se skutečným vzděláním neslučitelné.