(...) Takže zatímco se nad řadou pasáží derou do očí slzy smíchu nad Magorovými historkami i originálními postřehy, stejně tak mi tekly slzy dojetí nad připomínkou, že komu je mnoho odpuštěno, dostává příležitost o to více milovat druhé. Nelze číst Jirouse-básníka odděleně od Jirouse-novináře, oddělovat Jirouseotce undergroundu od Jirouse-katolíka, otevřeného hříšníka Jirouse od Jirouse-kajícníka. Tyto silné texty tu tedy nejsou jen ke studijním účelům, jak píší editoři tohoto svazku. Jsou tu proto, abychom lépe pochopili člověka Ivana Martina Jirouse.