Dobrodružství v Zemi nikoho

Zřejmě bylo určující, že jsem foglarovky četl ve správném věku, protože i nyní, po čtyřiceti letech, kdy jsem je četl poprvé, jsem tuto knihu přečetl jedním dechem. Foglar opravdu umí chlapeckou duši rozviklat vidinou dobrodružství, v tom je bezesporu jeho přednost. A jeho umění dokázat, že i za českým městem může být místo, kde se dá toto dobrodružství prožít, je nepřekonatelné. Co víc si od dobrodružné literatury přát? Možná, že v této mladší knize (myslím, že ji psal v šedesátých letech) je už vidět, že ne všichni správní hoši jsou úplně ve všem správní hoši bez poskvrnky, ale to nic nemění na tom, že je to jedno z jeho lepších děl.