Planina

(...) Všechny rytmy a harmonie, které se autorovi podařilo do příběhu zakomponovat, rozehrává Hlavica prostřednictvím svého přirozeného, a přesto pečlivě modulovaného projevu, jako by rozezníval nějaký hudební nástroj. Melancholicky popisuje panoramata pustých plání a vzdálených ledovců, nebojí se však sáhnout ani po drsnějších hlasových rejstřících v momentech stresových situací a stoupajícího napětí. Dynamika, s níž herec celou četbou posluchače provází, udržuje jejich pozornost po celých téměř pět hodin nahrávky. Vřelý tón, který Hlavica volí pro chvíle, kdy se hrdinové utěšují nadějí v blízký návrat domů, rázem ochladne, když události naberou zcela opačný spád. Bezchybná interpretace násobí pocity tísně a úzkosti, vyzařující z textu. Stačí zavřít oči a z nehostinné planiny plné kamení a vřesu až k posluchači zavane chladný vzduch osamění a beznaděje.

Do osamoceného černého stavení kdesi uprostřed nekonečné planiny přijíždějí čtyři lidé, aby zde z nouze přenocovali. Zdánlivě otevřená planina se však stává vězením, ze kterého není úniku. Planina Steinara Bragiho je chytrý, promyšlený horor s uvěřitelnými postavami a gradujícím dějem, v němž hlavní roli hraje Island a jeho genius loci – samota, prázdný prostor a malý člověk proti nezměrné krajině.