Sebevražda v nacistickém Německu

Konec třetí říše na jaře 1945 se vyznačoval nebývalým množstvím sebevražd. Hitler, Goebbels, Bormann, Himmler a později Göring – ti všichni spáchali sebevraždu. Jejich smrt představuje jen vrchol epidemie dobrovolných smrtí a je rovněž dokladem zvláštní sebedestruktivnosti Třetí říše a hloubky nacistického fanatismu. Na základě studia dříve nevyužitých archivních pramenů kniha zkoumá sebevraždy nacistů i obyčejných lidí v letech 1918–1945 včetně hromadných sebevražd německých Židů v době holokaustu. Ukazuje, jak počty sebevražd v různých skupinách obyvatel – ať stoupenců, odpůrců, nebo obětí režimu – reagovaly na kontext doby. Kniha rovněž rozebírá proměny individuálních a společenských reakcí na sebevraždu od Výmarské republiky až do období po 2. světové válce.