Poutník

Četba knihy byla pro mne nepopsatelným zážitkem. Nejen krásným výtvarným doprovodem a vůní papíru, ale především energií, kterou z ní čerpám. Je to zážitek vzít si tuto knihu do ruky.

Kniha Poutník přibližuje na reálných, mnohdy bolavých a drsných situacích život člověka, Ježíše, který se rozhodl žít podle toho, co mu napovídala jeho duše. Bez ohledu na těžkosti, které toto rozhodnutí sebou nese. Okolnosti jeho života autor poutavě popisuje na jednotlivých událostech, které jeho rozhodnutí formovali. Jeho hledání, tázání se sám sebe, pochyb, zda dělá dobře. I já se ptala v tu chvíli sama sebe, zda bych měla, tak jako on, vždy tolik potřebné odvahy, udělat to, o co mě moje duše žádá.

Kniha Poutník je kniha o přátelství, vztahu dvou blízkých lidí, Ježíše a jeho nevlastního bratra Jakuba. Je o komplikovaném a mnohdy bolavém vztahu Ježíše a jeho matky Marie. O významných osobnostech, které pomáhali Ježíši v jeho cestě a poslání. Zároveň je to kniha o strachu, v jeho rozličných podobách a variantách. Vede čtenáře k úvahám, zda jsme vůbec schopni žít život ve svobodě a beze strachu. V otázce, kterou si pokládá Ježíš v knize „Jsem hříšným člověkem, nemám-li z ničeho strach?“ slyšíme i jeho nejistotu, zda je dosti pokorný. Je skutečně možné, aby člověk neměl z ničeho strach? Ani o sebe, o svůj vlastní život. Kniha mi pomohla uvědomit si, že v každodenních situacích zažívám strach. Strach, abych neudělala chybu. Přitom ve srovnání se strachem o život, který zažívali lidé v době Ježíše, jsou mé obavy nicotné.

Lidé v čase, kdy žil Ježíš měli strach z boha, strach, že se jim špatně povede, když nebudou dodržovat zákony a nařízení, které jak se domnívali stanovil on, bůh. Dnešní lidé se také bojí, i když ne boha. Bojí se sami sebe, že když se nebudou chovat „správně“, přijde dříve či později následek v podobě potíží ve vztazích, samota, nemoc, smrt. Jsme možná racionálnější než lidé dříve, ale strachu z toho, že se na sobě či okolí proviňujeme a selháváme v tom, či onom se těžko zbavujeme. Knihu Poutník provázejí slova Ježíše o svobodě, radosti ze života, odpovědnosti za vlastní život a touze porozumět hlasu své duše.

Kniha Poutník nabízí odlišný pohled na život Ježíše, než jak je nám po staletí popisován. Ježíš v knize Poutník je pro mne uvěřitelný, pravdivý, blízký a inspirativní. Závěr jeho aktivního působení je možná pro mnohého čtenáře překvapivý, ale pro mne byl naprosto úlevný a nadějeplný. Kniha Poutník se pro mne stala novodobou biblí. Děkuji autorovi za tuto knihu a mohu jí doporučit všem lidem, kteří hledají smysl svého života.

Bohužel tato kniha by neměla být v oddělení křesťanství, ale v oddělení lidské výmysly. Takové oddělení ale není - možná škoda. Proč? Autor předkládá čtenářům v mnoha případech absolutně neověřené - a s možností ověřitelnosti neschopnou - informace o tom, kdo byl Kristus jak žil a jaký byl jeho smysl v našem světě. A co pro člověka ve skutečnosti vůbec Kristův život, jeho slovo a jeho zázraky, které na zemi konal - pro člověka znamená/jí. Autor se nachází podle všeho, čemu a jak rozumím já - a mnozí další lidé - ve stavu omylu. Tzn. "někdo mu něco někde a někdy řekl o Kristu" - a autor si myslí - má asi dojem - že to, co mu bylo řečeno - je z nějakého - mě zatím ne úplně jasného důvodu - pravda a že to, co od někoho "slyšel" - je fakt. Mám za to - že to je prostě omyl a mám pro to dostatek důvodů - a dobrých důvodů - označit tuto knihu - za prostý výmysl, ačkoli je založen na reálných/faktických situacích a tyto situace jsou v knize nějakým konkrétním způsobem zmíněny. Knihu jsem ale nečetl. Proto někdo by mohl namítnout - proč tedy proti této knize něco mám. Ano - to je pravda - nečetl. Pouze pár posledních odstavců, které se zmiňují o posledních chvílích života Krista. To mi - mimo jiné ale naprosto stačí - stačí mi vědět, že autor, nebo spíše ten, kdo autorovi "napovídá" - předpokládá v životě Krista vliv nějakého tuším - Bara Rebucha, či tak nějak - přesně si nepamatuji - a toho, že to byl právě on, který Krista v jeho životě vedl - a říkal mu, co má dělat. To je naprostý výmysl - žádný "Bar Rebuch" nemá v historii ani tu nejmenší faktickou prokazatelnost/dokazatelnost - a už nejméně to, že nějak samotného Krista jakýmkoli způsobem mohl ovlivňovat - či dokonce - vést. Kristus skutečně byl poslušen - to je pravda - ale nikoli nějakého člověka - ale pouze a jen Boha - svého Otce. Toho byl poslušen. Ani jeden člověk v Kristově době - a jeho nějaký zvláštní vliv - nemá na Kristův život - ten nejmenší vliv - krom setkání samotného. Co činil Kristus - bylo pouze mezi ním a Bohem. A to dokonce mohli poznávat pouze jeho nezbližší učedníci - dle Bible - dokonce jeho vlastní bratři ho nepřijali jako Spasitele Izraele.
Proto velmi jednoduše nakonec - autor podlehl vlastní touze se "něco více dozvědět o Kristu" a nalétl na špek někomu jinému - kterému se to náramně hodí do jeho krámu. A žije v tom už možná hrozně dlouho. Což je smutné - velmi smutné.