" Něco ti povím. Na jednu stranu to vypadá jako nejmazanější zločin na světě..." "... ale na druhou stranu ho asi spáchal naprostej blbec."
Tak toto je příběh o skupince lidí,... Nebo počkejte, jinak: "Toto není příběh o bankovní loupeži, prohlídce bytu a rukojmích. A ani o blbcích. Je to příběh o mostu. "
Backmana miluji díky Medvědínu a pokračování My proti vám. Jsou to vážnější kousky, kde mě přesvědčil o nadání pojmenovávat věci, vystihnout jádro pudla, zkrátka, že umí své řemeslo. . Úzkosti mě překvapily absurdnem a situacemi na hraně grotesky, kdy dialogy nešly brát vážně. Ale můj starý známý Backman se mezi řádky nakonec vyskytl a já překousla rozpačitý začátek a na tu vlnu absurdna jsem postupně najela. Postavy vykreslené famózně mě nenechaly chladnou, ale jen s jednou jsem se ztotožnila tak, aby to ve mně zanechalo hlubší stopu . Dokázal sice, abych během stránek dumala o tenké hranici mezi životem a smrtí, žasla nad jeho volbou slov a vykouzlil mi i často úsměv od ucha k uchu. Ale já už od něho čekám víc. Co to je? To vám třeba pojmenuju u další jeho knihy. Pevně v to doufám.
" Něco ti povím. Na jednu stranu to vypadá jako nejmazanější zločin na světě..." "... ale na druhou stranu ho asi spáchal naprostej blbec."
Tak toto je příběh o skupince lidí,... Nebo počkejte, jinak: "Toto není příběh o bankovní loupeži, prohlídce bytu a rukojmích. A ani o blbcích. Je to příběh o mostu. "
...