Hlad, strach či žebrotu jako součást každodenního života ve válečném a poválečném Rusku, ale i malá dětská dobrodružství při schovávání se před babou Jagou – to vše zachycuje nevinným dětským pohledem Ljudmila Petruševská ve čtyřech autobiograficky laděných povídkách. Její prózy jsou upřímné a střízlivé, dalo by se říci až nerusky nepatetické.