Protimluv 4/2019

Adventní vydání časopisu Protimluv je ve znamení ztišení. Na stranách revue se lze setkat s reprodukcemi obrazů Anežky a Miroslava Kovalových, v nichž vstupujeme do jiného plynutí času a kdy se doslova dotýkáme podstatných a přitom nenápadných věcí, jako jsou zahrada a její rostliny, půda stavení, domu či pěstovaná zelenina. Časem ověřené sochy Otto Gutfreunda, v nichž ovšem slyšíme i křik a úzkost předválečné epochy, byly vystaveny koncem roku 2019 v Domě umění v Ostravě. Autor textu se zamýšlí nad Guttfreundovou instalací v Ostravě, její výjimečností zdůrazňující dvě polohy sochařova díla. Obrazy francouzské umělkyně Dominique Chapuis, bílá na bílé, prostor bílé plný tvarů a zároveň radikální abstrakce jen podtrhuje téma ztišení. Abychom sílu takových obrazů mohli vnímat, musíme vstoupit do oblasti výsostné koncentrace, řekněme, že rovnou meditace. O tvorbě výtvarnice píšou Heinz Gappmayr či bolívijsko-švýcarský spisovatel Eugen Gomringer. Čtvrté číslo přináší dále verše drásavé, bytostné a týkající se smrti člověka od básnířky Lenky Kuhar Daňhelové. Zimní, tichou atmosféru podtrhuje povídka Zvíře v poli Miroslava Pecha, v níž starý muž nasedne na neznámé veliké zvíře a odjíždí na jeho hřbetu neznámo kam, aby opustil vše, v čem doposud žil. Soustředění, usebrání, klid, takové „nepodstatnosti“ doprovází i pomalou a rozvážnou chůzi po staré dlažbě, když chceme pochopit její paměť. Toho si všímá ve svém textu Osudy nenápadných souputníků Peter Kurowski. Téma stresu, hluku a halasnosti je obsaženo v materiálu, který je věnovaný polskému prozaikovi Jakubu Źulczykovi, jeho románu Oslněni světlem, či ve čtvrtém pokračování celoročního bloku textů o americkém a britském poetry slamu.