Nakladatelství Protimluv

Prázdninové číslo revue Protimluv.

Někdejší emigrant, detektiv a pouliční hudebník žijí a vyprávějí své životy v románu, jenž se odehrává v jediném dni a jehož kulisou je jihomaďarský Segedín se svými kultovními místy, kostely, náměstími a skrytými zákoutími.

Česky psaná sbírka ukrajinské básnířky, jejímž tématem se mnohdy stává jazyk sám, jeho pravidla, dále jeho tvar, respektive „tváření“, a také jeho tajemství spojené s nevyslovitelností naší vlastní úzkosti i strachu.

Revue pro kulturu - první číslo roku 2023.

V souboru cestopisných črt a esejů Zápisky z cest překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky (1943–2021) sestaveném na sklonku autorova života jsou uveřejněny texty pocházející převážně z období let 1989–2019.

Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě?

Přemalovat pot je básnickým ekvivalentem Hazkarat nešamot, je překotným lavinovitým Jizkorem, úsilím o vyrovnání se s prostou pravdou, že již nelze nic ve vzájemném vztahu se zemřelým otcem ovlivnit, že lze změnit jen sebe sama.

Prosincové číslo časopisu Protimluvu z roku 2022 představuje objekty sochaře Čestmíra Sušky vystavené v bývalém výklopníku uhlí v Dolní oblasti Vítkovice v Ostravě do konce března roku 2023.

Nekropole je jedna z nepřekládanějších knih slovinského prozaika a esejisty Borise Pahora z italského Terstu. Podává v úplnosti obraz života (neživota, smrti) v lágru. Součástí knihy je také úvod ke knize esejisty a spisovatele Claudia Magrise.

Poprázdninové číslo revue Protimluv.

Výbor básní sestavený samotným autorem a přeložený polonistou Janem Faberem představuje poezii nelehkou, básně, které neškemrají o pozornost snadnou přístupností.

Zamořily české domácnosti jako kobylky. Krvavé romány prodávané v sešitech v době Rakousko-Uherska. Psali o nich s nadšením Hrabal, Čapek, Vančura, Nezval, Hašek, Klíma, ale v podstatě je dnes téměř nikdo neviděl.

Sbírka opavského básníka, lingvisty a cestovatele Miroslava Černého.

Básně v próze maďarského autora Mátyáse Sirokaie (1982).

Revue pro kulturu - první číslo roku 2022.

Prázdninové číslo revue Protimluv.

Kniha Ještě pořád můžeme tančit je veselým i smutným vyprávěním o životě české emigrantky, která pracuje v ústavu pro přestárlé v Austrálii.

Básně Kristýny Svidroňové jsou komponované do celku, jemuž dominuje lyrická mluvčí v druhé osobě a bohatý svět rostlinné říše a životodárné vody, na níž tento svět závisí: duby, břízy, olše, kaštany, smrk, zázvor, borůvky, ...

Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim („Už jdeš, jen ses zamyslel.“), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské „logiky snu“,...

Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době?