(...) Potlačenou bolest, projevující se třeba u Bundy soustavnými zažívacími obtížemi, ale i explicitní vyvření traumatu, které u vypravěččina bratra i jí samotné vede až k sadistickým činům vůči bezbranným zvířatům, líčí se záviděníhodnou intenzitou, přičemž neztrácí na takřka poetické obraznosti.

Kupříkladu matčina pleť sešlá utrpením evokuje matný svit žárovky, bradavice ropuch jsou zase v očích literátky chutné kapary. Rovněž prostředí farmy, do nějž děj výlučně zasazuje, čtenář nasává s jejími veškerými zvuky, pachy a chutěmi, vnímanými z perspektivy malého pozorovatele obzvlášť zjitřeně. (...) Hodnocení: 80 %

(...) V imaginaci Marieke Lucas Rijneveld není jednoduché pobývat. V knize zpod postele z kýble vykukují vyboulené oči dvou ropuch, které hlavní postava chová jako své mazlíčky a ve sklepě rodinného domu se dle její imaginace ukrývá blíže neurčená židovská rodina před novodobým holokaustem. Přestože je próza Rijneveld opravdu zneklidňující a čtenáři často přivodí tíseň, tento neklid se nikdy nepřeklopí v odpudivost a zhnusení. Výstřední poetika nutí čtenáře číst dál tuto fascinující mozaiku dětských úzkostí, fascinací, tužeb a hluboké bolesti rodinného traumatu. Próza S večerem přichází tíseň se vzpírá jasnějšímu tematickému zařazení a nenásleduje žádný konkrétní aktuální trend. Rijneveld se dobrovolně pasuje do role literárního outsidera, který jen tak mimoděk přináší skutečně transgresivní umělecký zážitek. A možná, že to v tomto případě není ani otázka volby, ale pouhé zaznamenání skutečné queer zkušenosti.

Smutek je ztráta smyslu, práce truchlení pokus znovu jej získat, říká Freud. Bunda to v okouzlujícím psaní Marieke Lucase Rijneveld umí říct poetičtěji, a přitom stejně přesně.