Když zpívají labutě

řipadala si jako po flámu. Sen, vlastně to byl spíš jen mlhavý útržek snu, který ji ničil po celou noc, se podobal zaseklé gramofonové desce. Ani kloudný dialog to vlastně nebyl. Jen pořád dokola: ona se ptala a on, neznámý v šeru a bez tváře, reagoval pořád stejně, tedy nijak.
Proč to těm ženským děláš, ty srabe?
Jak vypadáš, kdo jsi?
Mluv!
...