Neskonalá, příběh jedné lásky

Michel Faber je bytostný prozaik, básním se věnoval jen okrajově a sám vtipkoval, že tímhle tempem bude mít dost materiálu na první sbírku někdy ve svých devadesáti letech. Pak ale po dvaceti letech manželství Faberova žena Eva onemocněla nevyléčitelnou rakovinou kostní dřeně (mnohočetným myelomem, abychom byli přesní) a Faber se vrátil ke své původní profesi, totiž ošetřovatelství. A právě v pokoji londýnské nemocnice, kde Eva strávila poslední měsíce svého života, vznikly první básně z předkládaného cyklu (je jich nakonec něco přes 70, na cca 140 tiskových stranách.) Tematicky se básně omezují na průběh nemoci, Evinu smrt a Faberův žal. Je to poezie nekompromisně upřímná, emocionálně intenzivní, místy protkaná šibeničním humorem. Drtivá většina básní je psaná volným veršem a rýmovaná sporadicky, což je paradoxně její výhoda: je mnohem přístupnější, než poezie obvykle bývá, a účinek je bezprostřednější. V těchto básních, jež ocenily i takové těžké literární váhy jako Ian McEwan, přišel Michel Faber na něco obecně sdělného: co to znamená najít životní lásku a pak ji takhle krutým způsobem ztratit. Dal hlas lidem, kteří o rakovině kvůli přetrvávajícímu tabu neumí mluvit, nemocným, kteří si své pocity nechávají pro sebe.