O lásce a jiných běsech

Jednoho říjnového dne se vypravěč příběhu stává svědkem odkrytí dvě staletí starého hrobu mladičké dívky. Poté, co spatří nádherný proud vlasů, to jediné, co z dívky zbylo, vzpomíná na pověst, již slýchal od svých předků. A my se tak v románu O lásce a jiných běsech vracíme do minulosti, do kolumbijské Cartageny konce 18. století. Když Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pokousal v den jejích dvanáctých narozenin pes nakažený vzteklinou, a ona přežila, byla označena za posedlou. Katolická církev, nekompromisní a zkostnatělá tehdy jako dnes, zná jediný úspěšný prostředek proti všem představitelným nemocem: vyhánění ďábla neboli exorcismus. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, však začíná osudná milostná zápletka dvanáctileté dívky s šestatřicetiletým knězem, pravou rukou biskupa místní diecése, který namísto Satana objevuje lásku. Gabriel García Márquez popisuje nádherný, nicméně nenaplněný vztah dvou lidí - Sierva María a monsignore Cayetano Delaura nepředstavují latinskoamerickou podobu evropských "tajných milenců", protože platonická láska muže církve a mladé dívky posedlé ďáblem se jeví čistší, hlubší i marnější. Láska je podle Márqueze jistým druhem šílenství a šílenství bývá trestáno smrtí…