(...) Ať jsou příběhy jakkoli deprimující, jedno se Krejzovi musí nechat – skvěle pracuje s textem. Spisovný jazyk se mísí s hovorovým, vulgarismy jsou tam, kde být mají a do daného místa patří. Jakkoliv se mohou zdát nepříjemné přechody ve vypravování, při nichž vypravěč najednou opouští klasické vody podání příběhu (er forma) a využívá druhou osobu (tykání), historky tím získávají na autenticitě. (...) Zkrátka a dobře – Příběhy z deníku krále E. jsou neotřelé, jsou jiné. A přesně proto stojí za přečtení.