Kratochvíle s koronavirem v Itálii

Název cestopisné e-knihy „Kratochvíle s koronavirem v Itálii“ avizuje vylehčenější polohu v době neustávající pandemie s čínským covidovým šmejdem. Loňského roku to vypadalo, že z každoročního zářijového „travelu“ nejspíš sejde, jelikož mi naskočí na hrbu 78 let, takže jsem ideální příslušník rizikové seniorské skupiny, na které si ta wuchanská svině nejraději smlsne. Protože jsem se ale v zašpérovaném Česku cítil už jako vězeň stejně jako cestovatelští společníci z Meziříčka, tak jsem se nakonec rozhodl, že do Itálie, která na jaře byla nejzasaženější zemí Evropy, přeci jen vyrazím. Ilja Muromec Homolka chtěl však realizovat trip až do Tuniska, jak jsme měli původně naplánováno, přestože se tam mohlo individuálně přepravit jen s negativním testem, jinak hrozila 7 denní karanténa atd. atp. Při této znalosti jsem Tunisko osobně ze svého itineráře vynechal a vystačil si pouze s měsíčním trajdáním autem po apeninském poloostrově. Navštívil jsem spoustu míst, která jsem z předchozích dvou cest neviděl, např. národní park Gran Sasso ď Italia s nejvyššími apeninskými horami a řadu přírodních míst a památek při okružní jízdě až do jižní Itálie. Díky koroně jsem zabrousil konečně i do Vatikánu, kde kilometrové fronty z dřívějška se nevyskytovaly. A co Skaličtí Homolkové s jejich Meďourem a Tuniskem? To neprozradím, pojednávají to právě kratochvíle v Itálii. Knihu, jak je pravidlem, doprovází skoro 400 fotografií.