Z popela

Tady autor se šrámy nešetřil. Některé jsou jen povrchové, jiné jdou do masa. Tři bratři. Švédsko. Skáčeš mezi minulostí, kdy jsou děcka a současností, kdy jsi svědkem jejich shledání na pohřbu nejmenované osoby. Tehdy a teď mají společného jmenovatele a to dějiště -chatu u jezera. Víš, že se tam něco vážného stalo a celou knihu se propracováváš k jádru pudla. Pro mě jsou tyto rodinná drama krásnou ukázkou toho jak nic není černobílé. Jak někoho můžeš milovat i nenávidět. Chtít někoho mrtvého a zároveň si neumět představit život bez něj. Zbožňuju knížky, kde se na první pohled nic neděje, ale když se naladíš na patřičnou notu, tak se tam děje všechno. Ta dynamika mezi sourozenci mi jako jedináčkovi nejvíc imponovala. Ty zpřetrhané vazby, které jdou dát do kupy jen lepidlem. "Vyrůstali v atmosféře vyšší třídy ovšem v podmínkách existenčního minima." Metodou cukr a bič. S labilními rodiči alkoholiky. A náznaky toho všeho jsou ti nejprve po střípkách nadrobeny mezi řádky, aby na tebe ke konci jejich plný dopad žuchl společně s uvědoměním si všeho očima jednoho s bratrů. Žďárání v křivdách z dětství, wow pointa a letmý smutek, když o knížku zavadím pohledem v knihovně =Za mě jasný plný počet.

Na knize mne nejvíc zaujal styl, jakým se autor snažil vyložit osudy tří bratrů, kteří si v dětství byli velmi blízcí, ale s postupem času a díky jedné tragické události se odcizili. Současnost je vyprávěna retrospektivně a vždy proložena vzpomínkou na zážitky z dětství, díky kterým zjišťujeme, čím vším si museli bratři projít a co je v životě tolik ovlivnilo. Kniha se mi nečetla snadno, je smutná a nutí člověka se nad ní zamyslet, ale především vám autor nic nenaservíruje přímo pod nos a vy jen se zatajeným dechem čekáte, kdy se jednotlivé dějové linky protnou a vy se dopracujete k finálnímu rozuzlení, díky kterému nejedno oko nezůstane suché.
přečteno v Plzni na Klatovské