(...) Možná právě tím, že to nebyl návrat dobrovolný, ale vynucený, působí její deníkové pocitové záznamy tak energicky, jako by nešlo o zkušenou výtvarnou (v nejlepším slova smyslu) rutinérku, ale začínající experimentátorku. 100 autoportrétů (na výstavě jich prezentuje 60) zachycuje nejen její proměňující se tvář, ale také (nebo možná hlavně) její proměňující se vidění: z prvotních gejzírů podivných barev se postupně vynořuje svět tak, jak jsme ho obvykle zvyklí vnímat.